Mnoho lidí má obavy z toho, že by se jim kvůli duševním potížím ostatní smáli, odsuzovali je nebo dokonce odmítali. Mají strach se se svými těžkostmi svěřit rodině či kolegům v práci, ale i vyhledat odbornou pomoc. To může vést k tomu, že své potíže tají, a tak odborníka vyhledají pozdě nebo vůbec. Výsledkem je nejen zhoršení jejich stavu, více komplikací, ale i delší čas nutný k jejich zotavení. Skrývání duševních potíží může mít až fatální následky, projevující se například zvýšeným rizikem sebevraždy. Výzva „Vyplázni jazyk na duševní potíže!“ je výzvou ke změně. Je výzvou k tomu, abychom se nebáli mluvit o tom, co se děje v našich hlavách.
Chceme, abychom mohli mluvit o duševních potížích stejně, jako třeba o zlomené noze. O té můžeme říct kamarádovi, rodině nebo kolegům v práci. Může nám s ní pomoci odborník, je možné se z ní zotavit. Pokud bude někdo dvojitou zlomeninu stehenní kosti skrývat a nebude ji léčit, protože se bojí, že by ho ostatní odsoudili, zranění se zhorší a situace tak nakonec bude mnohem těžší. S duševními potížemi je to velmi podobné.
Nechceme, aby duševní potíže definovaly člověka, jak se to nyní často stává. I v takové situaci je to pořád on/ona, akorát s duševními potížemi. Stejně jako když má zlomenou nohu, je to stále on/ona, jen má zlomenou nohou. Není pouze „zlomnožka“!
Souhlasíte s odstavci výše? Pokud ano, připojte se k naší výzvě! I vy tak můžete pomoci lidem ve vašem okolí mluvit o duševních potížích. Budou vědět, že je to v pořádku.
Jak se můžete připojit k výzvě?
- Vyfoťte se s vyplazeným jazykem
- Sdílejte fotku na sociálních sítích s hashtagem #vyplaznijazyk_na_dusevnipotize
- Vložte k fotce tento text:
Připojuji se k výzvě a vyplazuji jazyk na duševní potíže!
Protože se jich nebojím a chci podpořit všechny, kteří mají strach o svém duševním zdraví otevřeně mluvit.
Ukažte, že se taky nebojíte a připojte se k výzvě!
Sdílejte tento text s vaší fotkou.
Společně můžeme změnit pohled na duševní zdraví.
#vyplaznijazyk_na_dusevnipotize #Prahjm
Výzva je součástí Dnů duševního zdraví, více na https://www.prahjm.cz/vyplazni-jazyk-na-dusevni-potize/
Chcete vědět, jak se výzva šíří sociálními sítěmi? Stačí na nich sledovat hashtag #vyplaznijazyk_na_dusevnipotize
I naši vedoucí a některé týmy se již do výzvy zapojili:
Výzva je součástí destigmatizační akce Dny duševního zdraví, kterou každoročně pořádá Práh jižní Morava v Brně. Přijďte se s námi potkat naživo! Zveme vás k našemu stánku HYPERDESTIGMATIZAČNÍ SUPERPSYCHOHYGIENA, kde spolu vyplázneme jazyk na duševní potíže! Na Zelný trh 11. 10., kde budeme mezi 13 a 18 hodinou. Informace o dalších akcích naleznete v programu níže.
A jak mluvit o duševních potížích? A jak mluvit s lidmi, kteří s nimi mají vlastní zkušenost?
Níže nabízíme 3 jednoduchá pravidla, jak podle nás o duševních potížích mluvit. Jejich cílem je, abychom v komunikaci lidem se zkušeností s duševní nemocí neublížili. A to lze velice snadno. Stačí je samotné nebo obecně věci týkající se duševního zdraví nevhodně onálepkovat, zesměšnit nebo úplně odmítnout. Po takových nepříjemných zážitcích začnou lidé své problémy skrývat. Nesvěřují se svým blízkým ani nevyhledají odbornou pomoc, protože mají strach. Aby se jich ostatní nezačali bát, stranit, posmívat se, podceňovat nebo nadávat. Jsou pak na své neléčené potíže sami, a to může špatně dopadnout. Proto doporučujeme komunikovat podle třech jednoduchých pravidel níže.
PRAVIDLO 1: Je vůbec potřeba mluvit o duševních potížích?
Člověk se zkušeností s duševním onemocněním je především člověk. A pokud o něm chceme mluvit, jde nám především o něj, a ČASTO NENÍ POTŘEBA DUŠEVNÍ POTÍŽE VŮBEC ZMIŇOVAT, protože nejsou pro dané sdělení vůbec důležité.
Příklad:
Nikola ve volných chvílích hraje krásně na klavír, často i pomalé nebo smutné skladby. Zároveň má zkušenost s depresemi. To ale přece vůbec nemusíme říkat.
Nikola hraje smutně na klavír, protože má deprese.
Nikola hraje krásně na klavír, často se dojmu k slzám.
PRAVIDLO 2: Člověk na prvním místě
Pokud to situace vyžaduje a vy chcete říct, že někdo má nebo měl duševní potíže, DEJTE ČLOVĚKA NA PRVNÍ MÍSTO. Prožití duševních potíží může být hodně náročné, ale i tak je to jen jedna z mnoha dalších částí života. Člověk, který si prožil například depresi, může být zároveň student, matka, právník, skvělý kuchař, syn, lyžař a cokoliv dalšího. Jde nám hlavně o člověka v celé jeho rozmanitosti a jedinečnosti, a neredukujeme ho jen na „chodící diagnózu“, protože je mnohem víc. Pokud tedy chceme říct, že se někdo s duševní nemocí setkal, říkáme, že s ní MÁ ZKUŠENOST nebo že MĚL DUŠEVNÍ POTÍŽE. Rozhodně nepoužijeme sloveso „je“ a k tomu příslušnou diagnózu.
Jáchym je schizofrenik.
Jáchym má zkušenost s duševním onemocněním.
Jáchym má nyní duševní potíže.
PRAVIDLO 3: Mluvit, mluvit, mluvit
A pokud budete mluvit s někým, kdo má duševní potíže, je důležité především NASLOUCHAT a PODPOŘIT. Pokud se vám chce jiný člověk svěřit (a nemusí jít o duševní nemoc, ale i o cokoliv jiného), buďte tu pro něj a naslouchejte. Vytvořte prostor, kde může projevit své emoce a popsat, z čeho má strach, s čím se potýká a co se mu honí hlavou. Nebojme se naslouchat tomu, že někomu není psychicky dobře. Že nemá sílu, že má strach, že teď vidí všechno šedivě. Jen tak se neuzavře do sebe a nebude na své těžkosti sám. A když bude potřeba, podpořte ho, ať se poradí s odborníkem.
Je v pořádku:
mít strach,
brečet,
mluvit o svých pocitech,
nebýt v dobré náladě…
Poslouchejte, ale nehodnoťte. Vyhněte se formulacím, které dají člověku najevo, že je jeho prožívání špatné nebo nepřístojné. Stáhne se pak do sebe, nesvěří se, a bude na své potíže sám.
Neříkejte:
To přejde. To musíš překonat. Chce to jen silnou vůli. Jsi jen línej.
Vyplázněme jazyk na duševní potíže!
Nebojme se duševních potíží. Otevřeně o nich mluvme a naslouchejme. Může to pomoci mnoha lidem. Aby na to nebyli sami a nebáli se svěřit nebo vyhledat odbornou pomoc.
Mluvme ale s respektem a citem, jinak si budeme navzájem ubližovat a duševní potíže skrývat, a to může dopadnout špatně.
Ve čtvrtek 7.9. bychom Vás rádi pozvali na již 15. ročník informativní kampaně Den sociálních služeb 2023 v Břeclavi, kterou každoročně pořádá město Břeclav.
Stánek zde i letos bude mít také náš Terénní tým Břeclavsko. Díky našim simulátorům si zde navíc opět můžete vyzkoušet, jak se asi cítí člověk se schizofrenii či depresí.
Den sociálních služeb bude probíhat od 12:00 do 17:00, na adrese Sady 28. řijna, v pěší zóně u Gymnázia Břeclav.
Kromě prezentace sociálních služeb poskytovaných na Břeclavsku, se zde můžete těšit také na ukázky kompenzačních pomůcek, kulturní vystoupení či ochutnávku mezinárodních kuchyní (zdarma).
Více informací v programu:
Reportáž Daniely Krásenské pro portál seznamzpravy.cz
20.5.2023
Původní článek si můžete zobrazit zde.
„Kdybyste mě viděla před rokem, ani byste mi nepodala ruku. Věřte tomu,“ říká na úvod šedesátník Jiří, který strávil na ulici osm let.
Náhodný kolemjdoucí by to do něj neřekl – má na sobě vyžehlenou košili, vlasy nakrátko střižené a tvář oholenou. Zpátky do normálního života, jak sám říká, mu pomohli sociální pracovníci z organizace Práh jižní Morava.
Podporují lidi s duševním onemocněním a pomáhají jim při začleňování se do běžného života. Jejich speciální Terénní tým podpory bydlení se zaměřuje na bezdomovce či lidi, kteří jsou na bydlení ohrožení – tedy ty, kteří pobývají v azylových domech, sociálním bydlení nebo třeba psychiatrických léčebnách.
„Jakákoliv zkušenost s bezdomovectvím – nebo jen bytovou nouzí – bývá doprovázena psychickými obtížemi. Nemusí to nutně znamenat diagnostikované duševní onemocnění, ale sama si představte, kdybyste skončila na ulici. Asi vám to psychicky neudělá nejlíp,“ přibližuje vedoucí týmu Tereza Chvojková.
Nejvíce odměňující je podle ní pocit, když se podaří klienty dostat pryč z ulice. „Předloni jsme měli poměrně úspěšný rok, podařilo se nám zabydlet pět lidí do sociálních bytů,“ uvádí příklad.
Jde ale o dlouhou cestu. Mezi hlavní náplň takzvaných case managerů (sociálních pracovníků) patří vyhledávání bydlení a pomoc ve finanční nouzi. Dále pak doprovody na úřady, k lékařům či psychiatrům a dalším odborníkům.
S klienty nacvičují také běžné činnosti, kterým lidé na ulici odvyknou: nákupy, zacházení s potravinami, vaření nebo úklid. Jindy jim pomáhají vyhledat a kontaktovat odborníky.
Traumata i závislosti
Taková schůzka čeká dnes i pana Jiřího. Sociální pracovnice v ruce drží diář a kontroluje seznam lékařů, kterým je potřeba zavolat.
„Zavoláme nejdřív sestřičce?“ ptá se trpělivě a po souhlasu vytáčí několik telefonních čísel.
„Na prvním místě je zdraví,“ říká Jiří s tím, že prioritou je pro něj teď právě návštěva lékařů. Roky na ulici se totiž podepsaly na jeho zdravotním stavu. Potom se chce s pomocí Prahu soustředit na oddlužení a najít si práci.
Setkání trvá asi půl hodiny, dvojice se domlouvá na další konzultaci příští týden. Podobných schůzek vyřídí terénní pracovník každý den několik.
Většina lidí na ulici má podle nich jednu věc společnou: trauma, přes které se nedokázali přenést. „Bývají z dětství nebo z dospělosti – umřeli jim partneři, přišli o práci, rozvedla se s nimi žena, nevycházeli s rodinou. Své problémy občas řešili únikem k návykovým látkám,“ popisuje své zkušenosti další člen týmu Jan Ráž.
V těžké situaci a bez zázemí se ocitl i Jiří. „Po rozvodu jsem přišel o práci, nestačil jsem platit ani byt, ani výživné,“ vrací se na začátek svého příběhu. „Dlužil jsem na alimentech 26 tisíc, za to mě poslali na tři roky do vězení. Mezitím mi zemřela maminka,“ vyjmenovává.
Po návratu z vězení si našel přítelkyni, vztah ale netrval dlouho. „Zaplatil jsem jí letenku do Ameriky za jejími dcerami. Vrátila se a řekla mi, že nám to klapat nebude. Na účtu jsem tehdy měl asi 18 tisíc. Chvilku jsem přežíval, ale pak se ocitl na ulici,“ popisuje.
„Řeknu to takhle: dokud tatínek nosí domů peníze, je všechno v pořádku. Horší je, když nastane krize a on o práci přijde,“ myslí si.
Terénní tým často pracuje s lidmi, kteří mají takzvanou duální diagnózu. Kromě duševního onemocnění se potýkají se závislostmi, nejčastěji na alkoholu, marihuaně, pervitinu či lécích.
„Měl jsem obrovský problém s alkoholem. Když mi zemřel syn, pil jsem první ligu,“ přiznává. „Stal se ze mě kvartální piják. Když mě něco rozhodí, problémy mi začnou tlačit na hlavu a já to přepíjím.“
Dnes bydlí v azylovém domě, který mu pomohli najít sociální pracovníci v organizaci Práh. Chtěl by si najít práci. „Nemůžu jít na dvanáct hodin na linku, to bych neustál. Ale chtěl bych jít dělat strážného,“ vysvětluje a dokazuje tak, že cesta z ulice není nereálná.
Nemít spasitelský komplex
Jak již bylo zmíněno, pracovníci v terénním týmu se zaměřují na lidi s duševními onemocněními. „Jedná se o schizofrenie, poruchy nálad, poruchy osobnosti, deprese, maniodepresivní poruchy a podobně,“ vyjmenovává Chvojková.
Nemoc mnohdy znemožňuje návrat do běžného života. „Závislost a duševní onemocnění pak hrají významnou roli v tom, proč se nachází, kde se nachází. Když přijdou o bydlení a rodina se s nimi nebaví, je to konečná,“ doplňuje Ráž.
Bezdomovci s duševním onemocněním
Přesná data o počtech duševně nemocných bezdomovců chybí. K dispozici je pouze kvalifikovaný odhad. Lidé bez domova totiž zdravotní služby nevyužívají vůbec, případně jen sporadicky.
Podle dřívějšího dotazníkového šetření mezi pražskými bezdomovci se asi pětina v minulosti léčila v psychiatrické léčebně. Vysoká intenzita depresivních a úzkostných příznaků byla zjištěna u 21,3 procenta mužů a 37,5 procenta žen. Psychotické příznaky pak u 7,1 procenta mužů a 18,8 procenta žen.
I jeho dnes čeká několik schůzek. Jedna z nich směřuje do psychiatrické léčebny v brněnských Černovicích za padesátiletým mužem s diagnostikovanou schizofrenií.
„Nějakou dobu žil v karavanu, měl blízko k bezdomovectví. Občas blouzní, je těžké sledovat jeho myšlenky,“ podotýká Ráž před vstupem do areálu nemocnice.
Svému klientovi pomáhá vyplnit několik formulářů. Rozhovor mezi oběma muži je uvolněný a důvěrný. „Ke každému člověku musíte přistupovat individuálně, do ničeho ho nemůžete nutit. A nesmíte opouštět laskavé přijetí a respekt,“ shrnuje.
Jan Ráž radí řešit své problémy zavčas. „Ti lidé se dostali do těžkých situací kvůli tomu, že své problémy dlouhodobě neřešili. To, co vidíme, je jen špička ledovce – když jsou na ulici, závislí, mají psychotické ataky. Vždy je ale kořen v psychice. Ten si lidé uvědomují, je otázka, jak s tím naloží,“ myslí si.
„Pracovat ustavičně se svou psychikou není vždycky jednoduché. Občas si člověk musí klást otázky, na které není jednoduché si odpovědět. A už vůbec není jednoduché s nimi žít. Ale stojí to za to,“ podotýká.
Přiznává, že práce v sociálních službách bývá vysilující. „Je důležité nemít spasitelský komplex a přistupovat k ní realisticky. Je potřeba být upřímný – k sobě i k práci. Každý dělá chyby a má nějaké limity. Podle toho bychom k tomu měli přistupovat.“
A jak může takovou práci vůbec dělat? „Primárně vás to musí bavit. Bez toho to prostě nejde. Potom musíte mít rád lidi, bez toho to taky nejde. Musíte v nich vidět to dobré,“ shrnuje s úsměvem.
Chybí tréninkové byty
Debatu o bezdomovectví nejen v Brně rozvířil nedávný tragický požár, při němž zemřelo osm lidí bez domova. Především ze strany opozice se ozvala kritika směrem k vedení Brna.
„Dokud budou lidé přebývat v takto nevyhovujících podmínkách a ukončování bezdomovectví se nebude řešit, tak se budou takové situace dít i nadále,“ řekl už dříve Seznam Zprávám opoziční zastupitel a někdejší náměstek primátora Matěj Hollan (za Žít Brno). Kritizoval také utlumení projektů zaměřených na zabydlování bezdomovců.
„Je nešťastné, že se musela stát takováto tragédie, aby v médiích někdo upozornil na to, že je potřeba se věnovat lidem bez domova. První, co mě napadlo, bylo, že muselo zemřít osm lidí, aby si někdo řekl: ‚Pojďme to řešit,‘“ reaguje Chvojková.
V Brně podle ní chybí především takzvané tréninkové byty. „Jedná se o finančně dostupné bydlení, kde můžeme ve spolupráci s dalšími odborníky podporovat osoby s duševním onemocněním v získání návyků potřebných pro samostatný život,“ objasňuje.
Umožňují tedy dlouhodobější podporu ve stabilních podmínkách. V Brně zajišťuje podobnou službu Armáda Spásy, kapacita ale není dostatečná.
Přesto Chvojková se slovy opozice nesouhlasí. „Když jsem četla, že město utlumilo některé projekty, zarazilo mě to. Nejsem si toho totiž vědoma. Když se některé projekty osvědčí, většinou spadnou do základní sítě sociálních služeb, město je dál financuje,“ vysvětluje.
Zabydlování je podle ní také mnohem složitější proces, než jak ho občas politici prezentují. „Na jednu stranu se říká: ‚Ubytujte lidi bez domova.‘ Ale já za tím vidím celý ten proces. Kdybyste vzali člověka, který 20 let žije na ulici, a dali mu byt, co se asi stane? Je tam mnoho jemné práce, která je potřeba udělat,“ dodává. Spolupracují proto s celou řadou dalších neziskových organizací, spolků a služeb.
S tím souhlasí i Ráž. „Máme tady organizace, které dělají, co se dá. Podpora tady je. Potom záleží na klientovi, jestli chce chodit do práce, udržet si bydlení a jestli toho je vůbec schopen,“ upozorňuje.
„Když lidi vytáhnete z ulice a dáte je do sterilního prostředí, začnou umírat na nemoci. Organismus je nastavený úplně jinak, tělo se aklimatizuje,“ doplňuje.
Čerstvě zabydlení lidé si musí na nové prostředí zvyknout a znovu se naučit základní návyky spojené s bydlením, jako je placení nájmu, starost o domácnost, úklid či vaření.
Chvojková vidí také problém ve vnímání bezdomovců ve společnosti, na nepochopení občas naráží i ze strany svých přátel. „Část mé sociální skupiny vůbec nechápe, jak můžu dělat svou práci. Zastávají názor, že lidé na ulici si za svoji situaci můžou sami. Kdyby se ve společnosti změnilo toto přemýšlení, mohou se dít další věci,“ říká.
„My máme to štěstí, že pocházíme z bezpečného rodinného prostředí, mohli jsme studovat a našli jsme dobrou práci. Nestaly se nám žádné velké tragédie a traumata, které by nás dostaly až do sociální nouze,“ uzavírá.
středa 10.5. | 13-16h klub Naděje, Tuřanská 12, Brno
Svět i sebe poznáváme prostřednictvím příběhů. Vyprávět příběh svého zotavení je výborný způsob jak porozumět sobě i druhým. Šířením příběhů boříme mýty a inspirujeme ostatní. Přijďte si vyzkoušet dát do slov a souvislostí vaši životní zkušenost a sdílet s ostatními svůj příběh zotavení. Můžete si zkusit mluvit o různých oblastech svého života, jako jsou zdraví, práce, či zotavení ve vztazích. Cílem tohoto kurzu je naučit se pracovat s konceptem zotavení ve svém osobním příběhu a umět ho sdílet s ostatními lidmi.
Workshopem vás provedou peer lektoři s vlastní zkušeností s duševním onemocněním.
Sídlíme na Jugoslávské 17, ale nejsme žádné centrum, kam je nutno docházet. Jsme terénní služba, která pracuje s lidmi se závažným duševním onemocněním v jejich přirozeném prostředí. Může se na nás obrátit člověk, který trpí závažným duševním onemocněním (schizofrenie, deprese, mánie, schizoafektivní poruchy), rodina či známí těchto lidí nebo profesionálové, kteří s nimi přijdou do kontaktu.
Co pro Vás můžeme udělat? Přijedeme za Vámi zjistit, jaká je vaše situace a dle toho posoudíme, zda jste vhodný klient pro naši službu, případně doporučíme službu jinou. Můžeme Vás podpořit ve zvládání běžného života. Nabízíme doprovody k lékařům, na úřady, podporu při užívání léků, rodinná setkání, informace o onemocnění, podporu při propuštění z hospitalizace, zvládnutí krizové situace.
V týmu pracují sociální pracovníci, psychiatrické sestry, peer konzultant – pracovník s vlastní zkušeností duševního onemocnění, psycholog a psychiatr. Pracujeme týmově, nelze čerpat jen psychologickou nebo psychiatrickou službu.
Působíme v těchto oblastech: Komín, Žabovřesky, Královo Pole, Ponava, Medlánky, Řečkovice, Ivanovice, Mokrá Hora, Jehnice, Ořešín, Útěchov, Soběšice, Lesná, Husovice, Černá Pole, Zábrdovice, Obřany, Maloměřice.
Neváhejte se na nás obrátit. Adresa: Jugoslávská 17, Brno. Web: www.pnbrno.cz. Email: cdzpnbrno@prahjm.cz. Tel: 737 390 737.
Sbírka potravin je vždy obrovskou pomocí pro naše klienty, pro které je mnohdy velmi obtížné obstarat si základní stravu či hygienické potřeby. Děkujeme také projektu Pompo II spadajícímu pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, díky kterým můžeme našim klientům zdarma poskytovat základní potraviny, hygienu, domácí potřeby a další nezbytnosti také v průběhu celého roku.
Celkem se nám podařilo vybrat 670 kg potravin a 47 kg drogerie pro klienty naší organizace!
Prohlédněte si fotografie ze sobotní potravinové sbírky:
Projekty se zaměří na zlepšení duševního zdraví v rodinách, kde jeden nebo i více z členů rodiny zažívá psychické potíže. Podpoří děti, dospívající i jejich rodiče ve zvládání projevů psychických problémů a sníží důsledky obtíží v rámci celé rodiny. Rodině a jejím členům bude poskytována podpora i formou skupinových aktivit.
Destigmatizační aktivity a workshopy budou cílit na zvýšení povědomí o péči o duševní zdraví v rodinách a přispějí k včasné detekci prvních psychických potíží u dětí. Propojení spolupráce týmu s dalšími profesionály v rámci regionu napříč sociálním, zdravotním a školským resortem.
Práh jižní Morava se v úterý 21.3.2023 účastní Jarmarku neziskovek, který probíhá v Brně na Fakultě sociálních studií v rámci festivalu Jeden svět.
Ke stánku se můžete zastavit od 13 do 17 hodin v atriu Fakulty sociálních studií.
Pondělí 3.4., 17.4. a 24.4. | 14-16h, klub Naděje, Tuřanská 12, Brno
Budeme promítat krátké dokumenty, jaké je to žít s duševním onemocněním. Uvidíme příběhy lidí, kteří své onemocnění překonali, naučili se s ním pracovat a žijí plnohodnotný smysluplný život.
Po promítání bude následovat diskuze o dokumentu a duševním onemocnění.
Kurzem vás provedou sociální pracovníci a peer lektor.
skola.zotaveni@prahjm.cz | 739-293-521 | fb / Škola zotavení Brno
Jaký je tedy život lidí s duševními obtížemi?
Je stále pravděpodobnější, že se ve Vašem okolí nachází někdo, kdo duševně strádá. Možná i Vás samotné přiměly poslední roky k většímu zamýšlení se nad svým duševním zdravím, jakožto o tématu, které se týká opravdu každého z nás. Za poslední roky se toto téma stále více dostává do povědomí veřejnosti. Psychiatrie a psychická onemocnění tak pomalu přestávají být tabuizovány. Práh jižní Morava chce pomoci tomu, aby tento trend nadále pokračoval. Docílit toho chce také prostřednictvím každoroční destigmatizační události Měsíc bláznovství.
Organizace Práh jižní Morava se již více než 20 let snaží ulehčovat život lidem s duševními obtížemi a pomáhat jim na jejich cestě k zotavení, a to ne s cílem jejich uzavření ve stále plnících se psychiatrických nemocnicích, ale naopak k jejich fungování v běžném životě. Snaží se také informovat a vzdělávat laickou i odbornou veřejnost v oblasti duševního zdraví, což bude intenzivně dělat také v průběhu celého dubna v rámci akce Měsíce bláznovství.
Cílem Měsíce bláznovství je hlouběji přiblížit život lidí s duševním onemocněním veřejnosti, přimět ji tak k hlubšímu zamyšlení a odstranění předsudků. Celý program bude zahájen v pondělí 3. 4. výstavou fotografií Tomáše Chadima s názvem Jiné světy v kavárně Café Práh, kde se bude hned další den pokračovat seminářem pro odbornou veřejnost na téma Reformy péče o duševní zdraví. Zhruba o týden později, 12. 4., bude navazovat další událost pro odbornou veřejnost v Café Práh, a to panelová diskuse ve spolupráci s právníky z Kanceláře veřejného ochránce práv na téma „Lidé propadávající sítem sociálních a zdravotních služeb.“
(Nejen) laickou veřejnost by mohl více zajímat unikátní film „Drsně a něžně“ na téma životních příběhů lidí s diagnózami duševních onemocnění, který vznikl za spolupráce s ateliérem KreAt a bude promítnut 13. 4. v prostorách Kina Art. Navazovat bude 14. 4. již tradiční událost Vítání jara přímo v prostorách organizace na Tuřanské 12, a to ve spolupráci s Centrem zotavení, které se celoročně stará o program klientů s duševními obtížemi. 19. 4. proběhne setkání akademické i širší veřejnosti, tentokrát na pedagogické fakultě MU na téma Zotavení.
I milovníci hudby si přijdou na své, v pátek 21. 4. vystoupí v sále Café Práh kapela Bárka + Kateřina a Dalibor Štruncovi, která bude spojena i s autogramiádou knihy Dalibora Štrunce. Následovat bude přednáška lektorů Školy zotavení s vlastní zkušeností s duševním onemocněním na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity 24. 4.
Práh se bude účastnit také události VIDA! After Dark: Sound“, kde si návštěvníci budou moci vyzkoušet, co slyší člověk s duševním onemocněním. Celý Měsíc bláznovství uzavře autorské čtení Davida Svobody z knihy „Citlivá zpověď jednoho blázna“ o životě s bipolární poruchou.
Více o akcích naleznete v přiloženém programu. Měsíc bláznovství pořádá Práh jižní Morava, z.ú., pod záštitou náměstka hejtmana Mgr. Jiřího Nantla, LL.M. a radní pro sociální oblast Bc. Jany Leitnerové.
Středa 22.3 a 29.3. | 13-16h, klub Naděje, Tuřanská 12, Brno.
Svět i sebe poznáváme prostřednictvím příběhů. Vyprávět příběh svého zotavení je výborný způsob jak porozumět sobě i druhým. Šířením příběhů boříme mýty a inspirujeme ostatní. Přijďte si vyzkoušet dát do slov a souvislostí vaši životní zkušenost a sdílet s ostatními svůj příběh zotavení. Můžete si zkusit mluvit o různých oblastech svého života, jako jsou zdraví, práce, či zotavení ve vztazích. Cílem tohoto kurzu je naučit se pracovat s konceptem zotavení ve svém osobním příběhu a umět ho sdílet s ostatními lidmi.
Workshopem vás provedou peer lektoři s vlastní zkušeností s duševním onemocněním.
skola.zotaveni@prahjm.cz | 739-293-521 | fb / Škola zotavení Brno
Terénní tým Hodonínsko podporuje osoby (od 11-80 let) s psychickými problémy na území Hodonínska a Veselska už více než 5 let. Koncem roku 2021 zaměřil svoji pozornost také na děti a mladistvé od 11 let, a to převážně v rámci spolupráce s Dětskou psychiatrickou nemocnicí Velká Bíteš. Aktuálně tým spolupracuje také se školskými a sociálními službami v rámci Hodonínska.
Obvykle se jedná o obtíže spojené depresivními náladami či úzkostmi, ale v mnoha případech děti nemají stanovenou žádnou psychiatrickou diagnózu. Mezi nejčastější situace, se kterými se tým setkává, patří tlak na výkon (nejen) ve školním prostředí, sebepoškozování, témata identity a sexuality nebo vnímání vlastního těla. Mnohdy se pracuje také s náročnou rodinnou situací nebo obtížnými změnami, jako například rozvod rodičů, stěhování či nástup do nové školy.
Tým poskytuje podporu a poradenství nejen dětem a mladistvým, ale také jejich blízkému okolí, například rodičům. Do spolupráce mohou být dle domluvy přizváni také učitelé či další odborníci z okolí dítěte. Každá situace je řešena individuálně podle potřeb, které jsou vymezeny v rámci prvního nezávazného setkání, jež probíhá průměrně do 3 týdnů od úvodního kontaktu.
Terénní tým Hodonínsko je multidisciplinární tým složený z odborníků, z nichž má každý svoji důležitou roli. Jeho součástí je psychiatrická sestra, sociální pracovníci i psycholog. Spolupracuje se také s konzultujícím psychiatrem. Primárně se jedná o terénní službu a členové týmu tak mohou pomáhat v přirozeném prostředí klientů. Vyjíždět za nimi mohou domů, do školy, dětských domovů i psychiatrických nemocnic. Zázemí pro schůzky je také v sídle týmu na ulici Tyršova 8.
Na tým se můžete obrátit na čísle 731 411 246 nebo na e-mailové adrese hodoninsko@prahjm.cz. Ambulantní hodiny na pobočce Tyršova 8 jsou každé pondělí v 8:00-10:00, jinak dle domluvy. Obracet se na tým mohou například i rodiče, kamarádi či učitelé z okolí dítěte.
Činnost týmu je finančně podporována Jihomoravským krajem, městem Hodonín a Veselí nad Moravou.