Komunitní služby jsou často nenápadnou, ale zásadní součástí života mnoha lidí. Pomáhají v situacích, kdy člověk potřebuje podporu, aby mohl žít běžný, důstojný a svobodný život – doma, v práci i ve své komunitě. Právě proto se Práh jižní Morava zapojuje do celorepublikové kampaně „Ať komunitní služby kvetou“, která upozorňuje na jejich význam a potřebu dalšího rozvoje.
Tyto služby umožňují lidem se znevýhodněním zůstat součástí společnosti – ne v izolaci, ale v kontaktu s běžným životem. Pomáhají zvládat každodenní situace, podporují samostatnost a dávají prostor růst. Přesto jejich dostupnost stále není samozřejmostí.
Jak konkrétně může taková podpora vypadat? Přinášíme příběh paní Aleny (jméno jsme změnili), která využila naši komunitní službu:
Můj život není stejný jako život ostatních. Nějakou dobu byl, ale pak přišla nemoc. Prvně jsem byla hospitalizovaná v roce 1999. To mě sice dost zlomilo, ale zkoušela jsem jít dál. Pak jsem se ocitla v léčebně po druhé v roce 2006. Pracovala jsem tehdy jako sekretářka v jedné velké firmě a bylo toho na mě moc…
Vyšla jsem z léčebny a bála jsem se, aby to nebyl bludný kruh, abych se do ní pořád nevracela. Požádala jsem tedy o pomoc organizaci Práh jižní Morava, aby mi pomohli zvládat mou nemoc, abych se mohla znovu vrátit do práce.
Vzali mě do služby Podporované zaměstnávání a začali jsme pracovat na přehledu, co zvládám a s čím mám problémy. Nabídli mi místo v kavárně, kde bych si mohla natrénovat, co mi nejde. Prvním cílem bylo zvýšit si pracovní tempo. Připadala jsem si pomalá jako hlemýžď, neschopná se nějak rozhodovat, bylo mi ze mě zle. Postupně jsme na tom s asistentkou pracovaly a dařilo se! To mi hodně zvedlo náladu.
Dalším mým cílem bylo chodit do práce v kavárně na 20 hodin týdně. Začala jsem se dvěma dny po čtyřech hodinách a postupně jsem si navyšovala. Po necelém roce tréninku v kavárně jsem se cítila připravená najít si práci na otevřeném trhu práce na částečný úvazek.
Nastoupila jsem do obchodu, kde jsem tajila, že jsem nějak nemocná. Přiznala jsem, že beru léky, protože jsem kdysi měla nějakou psychickou krizi. Délku pracovní doby i práci jsem zvládala bez problémů. Měla jsem přece natrénováno!
V práci to však nebylo lehké s kolegy. Neustále mi vyčítali pomalé pracovní tempo, tvrdili, že na to mají vliv léky. Dávali mi zabrat. Asistentka mě podržela a také mi řekla, že při nedodržování medikace by se mi snadno mohla vrátit moje nemoc. Začala se mnou trénovat asertivitu, abych si dokázala říci svoje a jen se tak nedusila v koutku. Postupně se mi zlepšily vztahy v práci. Dařilo se mi zvýšit si pracovní tempo a to mi taky dalo pocit, že jsem o něco lepší. Přestala jsem být, jak se říká, „outsider“.
Tehdy také nebyla lehká naše rodinná situace, potřebovala jsem neustále podporu a pomoc asistentky, několikrát týdně jsem ji volala a měly jsme pravidelné schůzky. Bylo mi však jasné, že nemůžu podpory využívat donekonečna. Domluvily jsme se, že začneme snižovat počet schůzek, abych se naučila zvládat vše sama. I když to pro mě často nebylo lehké!
Od té doby, co jsem nastoupila do služby, tak jsem nebyla hospitalizována, ani jsem neměla pracovní neschopnost. Musím dodržovat medikaci a tak se mi daří držet.
V současné době pracuji na poloviční úvazek jako prodavačka v obchodu s obuví. Díky tomu, že jsem se naučila rychlejší pracovní tempo, zvládla jsem 20hodinovou zátěž v týdnu a víc si věřím, tak jsem schopná si momentálně získané pracovní místo udržet. Doufám, že už nikdy nepřijde moje nemoc a bude mi čím dál líp.
Takových příběhů existuje mnoho. Komunitní služby pomáhají lidem zvládat náročné životní situace, vracet se do práce, budovat vztahy a znovu získávat důvěru ve vlastní schopnosti.
Proto říkáme: Dejme komunitním službám zelenou.
Děkujeme organizaci Jednota pro deinstitucionalizaci za iniciativu, která propojuje organizace napříč Českem a posiluje společný hlas pro podporu komunitních služeb.
Více o tom, co jsou komunitní služby a proč jsou důležité, se dozvíte v přiloženém letáku.